O nás

Středisko volného času JEDNIČKA. "první a nejlepší" 

SVČ Jednička je detašované pracoviště DDM Praha 4 – Hobby centrum 4, příspěvkové organizace, která nabízí zájemcům široký výběr činností a možností aktivního trávení volného času pod vedením profesionálních lektorů. Zájmové kroužky, tábory, poznávací zájezdy, výlety, aktivity, soutěže, kurzy, akce, divadelní představení, koncerty, přednášky a školení.

Zřizovatelem je hl. m. Praha.

 


Historie 

Neznámá toleranční modlitebna v Truhlářské ulici 8
 
Vyhlášení Tolerančního patentu umožnilo evangelíkům se svobodně scházet, stavět si své fary, školy a modlitebny. Ty podle regulí patentu nesměly mít věž, zvony ani hodiny a neměly se vzhledem nikterak podobat kostelu. Jako první v Praze vznikla roku 1782 německá vojenská církev augšpurského vyznání (AV). Scházela se na Malé Straně v Morziniově paláci generála Wurmsera, který byl jejím patronem. V témže roce byl v Praze ustanoven i český sbor AV z devíti pražských evangelických rodin, ostatní byli z okolí. Ještě před Vánoci do Prahy dojel z Uher třicetiletý kazatel Matěj Markovic a dočasně byl ubytován v hostinci Virchově „U černé růže“.
Roku 1784 evangelíci koupili dvoupodlažní dům č. 8 v Truhlářské ulici na Novém Městě, nazývaný: „Na skále“, „Na pískách“ nebo „dům Ratzenbeckský“. Objekt vznikl sloučením dvou gotických domů, barokně byl přestavěn v roce 1723. Při klasicistní přestavbě po roku 1784 byl taneční sál v patře přeměněn na modlitebnu pro 300 osob. Mezi okny za stolem Páně byla umístěna nízká kazatelna, po straně varhany (uvádí se plat pro varhaníka a měchošlapa), zmiňovaná je i dřevěná křtitelnice, 4 tabulky na čísla písní a roku 1789 české verše z Písma. Z ostatních místností vznikly byty duchovního, kostelníka, případně i kantora, farní zahrádka byla osázena jabloněmi, broskvoněmi, švestkami a vinnou révou.
Od roku 1785 užíval modlitebnu též německý sbor. Markovic kázal česky, německy, pečoval duchovně o vojsko a navštěvoval garnisonní nemocnici. Ve starém kočáře či na saních objížděl potřebné. Byl vzdělaný a jemný, oblíben Čechy i Němci podporoval myšlenku spojení obou sborů. Večeři Páně vysluhoval dvěma způsoby: luteráni přijímali v kleče kalich a hostii do úst, reformovaní ve stoje kalich a chleba do rukou. Přes rostoucí počet věřících pastor s rodinou v Praze živořil. Umřel roku 1793 na souchotiny.
V roce 1790 si Němci koupili kostela sv. Michala v Jirchářích, modlitebna v Truhlářské sloužila dále Čechům. Při opravě fasády roku 1820, jak čteme ve sborové kronice, evangelíci, mající k tomu od magistrátu povolení, zabílili obraz svatých na fasádě, na což si stěžoval katolický farář od sv. Petra. V roce 1846 se osamostatnil český sbor helvetského vyznání (HV). Zapálený vikář Bedřich Vilém Košut konal v revolučním roce 1848 v modlitebně na Truhlářské shromáždění k uctění památky padlých studentů, kteří „…pro právo a svobodu své životy obětovali…“. Přes značné následné problémy s policií se podařilo získat roku 1850 pro HV kostel sv. Klimenta.
Na Truhlářské se množily stížnosti, že modlitebna je stísněná, roku 1859 zde musel být podepřen strop. Ing. Jan Mašek našel v archivu sboru nerealizovaný projekt novostavby kaple v proluce domu. Na tento velkolepý záměr se však nesehnaly finance. Po zrovnoprávnění evangelíků Protestantským patentem se konečně podařilo sboru AV získat roku 1863 kostel U Salvátora, renesanční stavbu saských luteránů z let 1611–14. Od tohoto roku měly již všechny na Truhlářské začínající pražské sbory své kostely. Již nepotřebný prostor v Truhlářské byl pronajat opět na taneční sál, který, dle plánu nalezeného Ing. Žofií Vobrovou v archivu salvátorského sboru, byl již v roce 1879 rozdělen na byty. Roku 1905 byl dům prodán, ze získaných peněz byl opraven salvátorský kostel.
V únoru 2014 jsme s Ing. Markem Fajmanem překvapeni zjistili, že dům dosud stojí. Neopravený, neužívaný, při porovnání s rytinou z roku 1861 téměř nezměněný. Sklepy a interiéry v přízemí jsou klenuté, v patře jsme identifikovali příčkami rozdělený velký sál s třemi okny do ulice, sahající až k pavlači. Na zdech nelze vyloučit nálezy česky psaných biblických veršů. Akad. malíř Václav Holoubek zde roku 2016 objevil zbytky dekorativní výmalby iluzivní architektury, doložené na obrázku interiéru modlitebny roku 1861 V sále bývalé modlitebny a v bytě faráře poté došlo k celoplošnému odkryvu a restaurování výmalby.
Tento nález je výzvou. Tomuto domu a lidem, kteří mladí zemřeli na evangelickém díle, něco dlužíme. Přinejmenším pamětní desku o historii domu. Jedná se o výjimečnou památku z historie evangelíků v Praze a to nejen českých, ale i německých.
Marta Procházková
 
Literatura: Ferdinand Hrejsa: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech, Praha 1927.